pondělí 10. února 2014

Velká výprava do Ameriky VIII.

Tento díl bude kratší, proto nebudete muset moc prohlížet ani číst. No ale já se vždycky vykecávám, takže je to asi jen planý slib :-) Zpětně dopisuji, že se mi to vymklo z ruky ...

Naše cesta byla dobrodružná ... no vlastně ona nebyla skoro vůbec dobrodružná, protože vše co nám cestovní kancelář PrettyTravels s.r.o. naplánovala, tak to klapalo jak hodinky, takže o nějakém velkém dobrodružství nemůže být řeč, maximálně byl dobrodružný pobyt ve vězení ... :-)) Nene, o tom dnes řeč nebude, to si nechám na příště :-)

Tak znovu ... po našem nočním hazardu, kdy jsem prohrála jeden dolar a Didi mi to prozradit nechtěla, kolika papírky v hodnotě 1 dolar nakrmila nenasytnou mašinu zvanou hrací automat, jsme se probudily do slunečného rána. Na to jsme si už zvykly, takže nás to nepřekvapilo. Byl čas zabalit si 5 švestek a popojet dál po vlastech amerických. Poslední hazardní foto.





Dohodly jsme se už v ČR, která města bychom chtěly vidět a naše volba padla na San Francisco. Kvůli úspoře času jsme se rozhodly pro leteckou dopravu, proto Didi ráno před odjezdem načetla naše objednané letenky ve formě QR kódu do svého telefonu, to bylo velmi příjemné, jednoduché, hned po ruce, ale bacha na to, nesmíte ztratit ten mobilní telefon nebo Didi :-)
Zabalily jsme si a s nostalgií jsme se naposledy podívaly z okna 28.patra hotelu v Las Vegas, pobraly jsme všechny věci včetně letáčku, který jsme našly na poslední chvíli, na kterém jsme si přečetly, že ty dvě kávičky a ty dvě půllitrové vody z panenských pramenů Fiji nás budou stát 20 dolarů a nejsou v ceně ubytování. Voda v poušti se prostě prodraží :-)
V recepci jsme doplatily ubytování, naposledy jsme prošly casinem a vydaly jsme se na autobus, který mířil na letiště. Ve Vegas je to poměrně jednoduché, protože tam jezdí dvě linky :-) Jízdenka, kterou jsme si koupily minulý den byla na 24 hodin. Stále platila a autobus nás dovezl na ulici, která byla kolmá na tu důležitou, vedoucí k letišti. Tady jsme se pokochaly výhledem na komplex New York - to se neokouká! A to azúro!


Trochu jsme tápaly, než jsme našly zastávku směr letiště, ale kufr na kolečkách skoro nic neváží, takže to nebyl problém. Autobus k letišti nám jel za cca 20 minut, měly jsme rezervu a těšily jsme se na pořádnou kávičku na letišti. Po příjezdu busu jsme zjistily, že naše jízdenka stále platí i tady, super, když se daří tak se daří.

Letiště ve Vegas má dva terminály, ten první nebyl ten pravý a k druhému nás zavezl malý autobus. Nejsem až takový cestovatel, který by lítal jak ten pták sem a tam, ale na tomto výletě jsme si létání užily a můžeme zodpovědně říci, že nejméně uživatelsky přátelské letiště je právě tady. Je moderní, je velké, ale jediná příjemná historka byla tato ... našly jsme naše místo, kde nás odbaví, čekaly jsme u aerolinek Virgin Atlantic, spořádaně jsme vyhlížely personál a objevila se letuška v krásné červené uviformě s donutem na hlavě - to je speciální účes všech letušek, kdy si ty ženy dlouhé vlasy provléknou děrovanou drátěnkou na nádobí (to jako nejsem vtipná, to se dá koupit, má to i naše Verča), provléknou si tím vlasy a udělají si úhledný drdůlek. Pusu si namalují na červenou a jsou v pracovním. Tak zpátky k věci. Tato letuška šla kolem mě a mého kabátu Desigual, který jsem měla na sobě a asi se jí líbil, protože si ho prohlédla a okomentovala a při té příležitosti jsme se daly do řeči a mou lámanou angličtinou jsme nějak zjistily, že potřebujeme odletět s Virgin America :-))
Přesunuly jsme se proto o kousek dál na správný "check in" a s námi se přesunulo dalších asi milion lidí (znáte to, když jste v nějaké frontě, tak se množství lidí násobí geometrickou řadou a ve vašich očích je těch lidí nekonečně). Otevřeli jen jedno odbavovací místo a fronta byla nedohlédnutelnákonce.
V přízemí odbavovací haly jsme předtím zahlédly nějakou velkou koncentraci pracovníků letiště, takže asi odborová schůze a neměli čas pracovat :-)
Vystály jsme si dlouhou frontu, dostaly jsme se do prostoru odbavených a co? No jasně že jsme to kafe už nestihly. Tak jen poslední foto na rozloučení s Las Vegas ...


Americké domácí linky jsme už poznaly, věděly jsme že bez platební karty do letadla nelez, ale byl to let krátký cca jednu hodinu, takže jsme nic nestihly utratit :-)
Jedna fotka, kterou nutně potřebujeme do Projectu Life ... ta je dobrá, ne?


Didi se na San Francisco psychicky tak dobře připravila, že se usmívala jak měsíček na hnoji a prostě se rozhodla, že se jí tam bude líbit. Byla natěšená a věděla, že i kdyby čert na koze, tak to bude OK. No a bylo :-)

Přistály jsme na letišti, bylo opět krásné počasí, vyzvedly jsme si kufry a vyšly jsme před budovu, kde jsme si odchytily náš oblíbený shuttle. Za 16 dolarů přímo až do hotelu. Je potřeba připočítat dýško, na to nejsme u nás moc zvyklí, ale vyjde to na cca 1 dolar na osobu. Věřte mi, že to rádi zaplatíte, protože se nemusíte starat, kde je autopůjčovna, kde je zastávka busu, vlaku, taxi, půjčovna kol ... je to doprava až na místo.

Náš hotýlek se oficiálně prezentoval jako útulný zájezdní hostinec :-) Bylo to jako když přijedete k babičce na vesnici. Malé a opravdu útulné. Hayes Valley Inn.




Všechny pokoje byly jako u babičky a každý den o páté se podávala kávička, čaj a výborné sušenky. Byly moc dobré, čerstvé a s kávičkou ... já tyhle blogy psát nemůžu! Pokaždé si musím pro něco dobrého dojít a jako to nejde, asi vynechám fotky jídla ... ale to by byla škoda, to jsou ale oběti nás rádobyspisovatelů a cestovatelů :-) Tak chvilku počkejte, než se vrátím ze špajzu...



Po svačince jsme se nedočkavě vydaly na průzkum města. Měly jsme mapu, kterou jsme si vyzvedly na letišti. Mají tady vtipně označené ulice. U nás je název ulice od křižovatky ke křižovatce. Ne tak tady. Ulice vypadají jako síť rovných čar a jedna ulice se táhne  přes celou mapu zleva doprava. Musíte doslova s prstem na mapě hledat, kde jste. Tady je taková šikovná mapa, kde to uvidíte.
Orientace není problém ... myslela jsem orientaci podle mapy, ale napadlo mě další téma, které se SF souvisí (všimněte si, že familiérně nazývám San Francisco zkratkou) a to je orientace sexuální. Nemám pro to žádný důkaz, možná jen jedna fotka.


Pomalu se začínalo stmívat, fotopodmínky už nebyly to pravé ořechové, ale něco malého jsem ještě vyfotila. Jezdí tam tyto stylové tramvaje, jsou opravdu jak z třicátých let, ale to město má tak zvláštní přátelskou atmosféru, že to sem dokonale patří.



Jedna jízda stojí 2 dolary a průvodčí a řidič v jedné osobě trhá papírové jízdenky, které má ve štočku u kasy na peníze. Na jízdence je vytištěná časová osa, pan řidič má na tom štočku pravítko, které si v určitých časových intervalech posunuje. Když nastoupíte, zaplatíte a on utrhne jízdenku, tak přesně vidíte, do kolika hodin jezdíte :-) Jak staromilské a jak jednoduché a přehledné.
Slyšela jsem z vyprávění, že v Americe jsou velmi vstřícní k postiženým lidem nebo k lidem na vozíku. Jasným důkazem byly nájezdové rampy u zastávek tramvaje. Je ovšem také pravda, že pojízdná křesla nepoužívají jen potřební, ale třeba i ti, kteří se kvůli své váze neunesou a používají pojízdné vozíky.


Náladová fotka předtím, než se setmělo.


Jedním z mnoha turistický lákadel je Pier 39. Je to jedna z přístavních částí, kde je vybudováno malé městečko. Restaurace, muzea, obchody, různé atrakce ...


Měli tam VW fast food, ale tento večer jsme na rychlé jídlo něměly chutě.


Vše bylo postaveno v jednotném stylu a obloženo dřevem, večer bylo příjemné teplo, procházka nádherná, kochaly jsme se velmi.



V této restauraci jsme nakonec zůstaly a daly jsme si spoustu dobrůtek.


Byl tady i náš oblíbený Bubba Gump restaurant.


Krásný stylový kolotoč ze staré doby.


Doslova sudy sladkostí :-)


O téhle fotce jsem dopředu věděla, že bude špatná, neměla jsem stativ, byla tma, dlouhá expozice ... ale byl tam ON!! Tam v dálce svítil Golden Gate Bridge! Musela jsem těch pár světýlek vyfotit.


Až při úpravách fotek jsem si všimla, že tady na rozcestníku je šipka k jedné z největších atrakcí Sea Lions. Kdybych četla a jen nefotila obrázky...


Tohle byla další vtipnost. Kalužka vody a hned pozor kluzká podlaha :-)


No a zase jídlo :-) Tentokrát je tohle první moje. Dostihla mě americká chuť a nutně jsem potřebovala něco smaženého a pro jistotu bylo smažené všechno :-) Fish and chips, kalamáry, krevety ... nesnědla jsem to, i když jsem se hóóódně snažila.



Didi to má takové dietnější ... podle toho jaké zvuky vyluzovala - hmmmm, mňám, mmhhmm - jí to určitě moc chutnalo. Bylo to výborné, samozřejmě jsme vzájemně ochutnaly co na tom talíři máme.


Takhle to vypadá jako pěkná hromádka :-) U vody si prostě musíte dát mořské potvůrky, to je mňamka největší. K pití byl nasekaný led (to už jsme samozřejmě čekaly) a cosi jahodového, ale Margarita to nebyla :-)


Nacpaly jsme se a tím jsme zpečetily svůj osud. Chtělo se nám spát :-) Byl to celkem náročný den, proto jsme se rozhodly pro cestu tramvají zpátky do zájezdního hostince. V tramvaji jsme se musely vzájemně kontrolovat, abychom neusnuly a nepřejely zastávku :-) Zalehly jsme si do postele, na Didi přání jsme pustily klimošku - velká vrtule u stropu - a šly jsme spát ... ráno jsem se divila, z čeho mám omrzliny druhého stupně. Ta vrtule se točila jak divá, ale my jsme se ani nehnuly, jak tvrdě jsme spaly.

Kdybych se na nějaké místo z těch, kde jsme byly, ještě jednou měla jet podívat, tak bez debaty San Francisco ... stále nám ta známá písnička zněla v hlavě ... If you're going to San Francisco...

Dobrou noc ať vás blechy koušou celou noc...  cestování zdar.

Vaše cestovatelky Didi a Iriska

Pro 9. díl pokračování klikněte sem :-)


10 komentářů:

  1. Ááááách, to se mi dnes bude krásně usínat. Jen tu vrtuli už si nemůžu zapnout :-) Ale teda tu písničku si zpívám asi 10x denně... a vůbec mi to nevadí. Díky Irčo!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Cestování zdar poosmé! Díky za další možnost nakouknout "do deníčku" ;-).

    OdpovědětVymazat
  3. Supeeeer :) vím, už se opakuji, ale to jinak nejde :D

    OdpovědětVymazat
  4. Cestování zdar, tak San Francisko, to ano, tam bych chtěla :-). Radši než do NY. Takže díky moc za písmenka a obrázky, všechno je super, a ta úžasná cestovka :-O. PS. Tedy ňamky taky závidím :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Cestování zdar,
    opět poutavé čtení, člověk až zírá, co všechno jste stihly, ale souhlas s Gabretou - když je dobrá cestovka, tak jde všechno :-D
    Danas

    OdpovědětVymazat
  6. holky to jsou tak krásné reportáže.. Já u toho snědla polévku, nasmála jsem se.. moc děkuji za zpříjemnění obědu.:o)

    OdpovědětVymazat
  7. Cestování zdar. Úžasně to píšeš, Irčo, mám pocit, jako bych tam byla s vámi a na žádnou jinou dovču už letos nemusím (kecám:-))) Jasně že chci, ale opravdu krásné počtení. Děkuji, že se s námi dělíš o úžasné zážitky. Tomda

    OdpovědětVymazat
  8. Hned u sušenek jsem musela také odběhnout.... na lov. Naštěstí je to u nás jak u snědeného krámu, takže nějaké obžérství nehrozí. I když při pohledu na ty pochoutky si připadám čím dál tím víc jak ten Pavlovův pes.
    Píše ti to moc dobře. Jen tak dál! Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  9. Irisko, je to poutavé a krásné čtení a už se těším na pokračování. :)
    Martina

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj no to je můj sen se podívat do Las Vegas tam je vše na jednom místě už jsem koukala i na ubytování a na týden se tam dá sehnat i hotel za 15tis pro 2 osoby. Což mi nepřijde takový extrém. A určitě by to byl asi hřích si tam nehodit nějaký ten dolar do automatu. Ne že bych byla nějaký gambler jednou jsem zkoušela takové bonusy na online casinu a to je tak vše. Ale Las Vegas je Las Vegas a noční život tam musí být taky zážitek.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...